Objekt a šperk

Ateliér šperku se zaměřuje na fenomén šperku od jeho historického vývoje a dobových kontextů přes volnou interpretaci až k vysoce osobité výpovědi autora – šperkaře.

Šperk v pojetí didaktické praxe je drobným objektem či plastikou vycházející v intencích autorského a uměleckého šperku, kdy výpovědní hodnota šperku osciluje mezi volným a užitým uměním. Prostorová tvorba v malém měřítku v nejrůznějších podobách šperku, potažmo objektu je specifickým a svébytným výrazovým prostředkem estetické výchovy nabízející pestrou škálu motivů, námětů a výtvarných interpretací. Šperkařské formy v tomto pojetí mohou v sobě nést i zcela intimní výpověď a stát se tak cestou k uměleckému sebevyjádření či cestou k sociálním konfrontacím, k tělovému umění či cestou k prostému detailu vnějšího světa.

Studenti jsou vedeni k uceleným výtvarným řadám, k uměleckým kolekcím. Aktivně se zapojují do výtvarných dialogů, aby si lépe ukotvili soudobé pojetí šperku a mohli jej tvůrčím způsobem zapojit do své pedagogické praxe. Zhotovují četnou škálu výtvarných etud, prostřednictvím kterých zkoumají různé výtvarné materiály v celé jejich šíři, poznávají filosofii šperkařského přístupu a zkoumají, kde leží hranice mezi šperkem, objektem, uměním a designem. Postupně hledají cesty k soudobému šperku a konceptuálnímu uvažování. Cílem je, aby přes vlastní tvůrčí proces samostatně nacházeli cesty k vhodně zvoleným výrazovým prostředkům a dokázali tak vhodně propojit námět s materiálem.

Šperkařská tvorba se velmi často doplňuje také s oděvními formami a tak se studenti okrajově seznamují také se soudobým oděvním designem. Pozornost je věnována také volným interpretacím uměleckých směrů 1. poloviny 20. století.