Intermediální tvorba syntetizuje různé způsoby tvůrčího vyjádření. Důraz je kladen na otevřenou komunikaci, kritický diskurz a aktivní jednání studentů. Intermediální tvorba vychází z akčního a konceptuálního umění (performance, land art, objekt, instalace) a výrazových možností nových médií (video, digitální fotografie). Klíčová slova jsou: idea, koncept, proces, kontakt, prožitek.
Výuka v intermediálním ateliéru je založena na dialogu, který by měl rozkrývat zázemí (hlubinné zdroje) tvorby každého jednotlivého studenta. Smyslem dialogu není vytváření lineární osy kauzálních posloupností, ale o formování pomyslné strukturální sítě osobních zkušeností, jedinečných prožitků, autentických příběhů, které jsou podle mého názoru stále tím nejdůležitějším zdrojem tvorby. Na straně druhé je tu samozřejmě „příběh umění“, v případě současného umění spíše tisíce fragmentů z nichž si nějaký příběh musí každý poskládat sám. Rychlé informace se však musí propojovat s „pomalými“ zkušenostmi (zkušenost zkrátka potřebuje čas, aby se stala životní hodnotou, energií…)
Kritická analýza výtvarné tvorby by měla vést ke schopnosti argumentovat, pojmenovat klady a zápory, přínos a nedostatky. Cílem výuky je zpřesňování a prohlubování osobních postojů, formování autentické struktury vizuálního myšlení.
Zaujetí současným uměním a zvědavost na obsahové a formální posuny vizuálního jazyka musí být pro každého studenta samozřejmostí.